Ústavní soud
Tak ano, jak jinak, moje stížnost byla ignorována a odmítnuta jakýmsi papírem plným formálních odkazů na to, co Ústavní soud může a nemůže; jako by to, co jsem celkem podrobně popsal, vůbec nečetli. Jak snadné :-)
Ale budiž, s tím nic nenadělám, prostě jsou lidé, pro které základní práva platí, a jsou lidé, kteří mají smůlu. A kdo kam patří, o tom rozhoduje tetka-soudkyně. Samozřejmě s tím nesouhlasím, ale samozřejmě mi to není nic platné. Přesto jim ale píšu, že se spletli, že ta jejich odpověď k mé stížnosti zjevně nepatří - a je to k nahlédnutí tady.
- - -
Nově, po několikaleté odmlce, přidávám další textík, zatím poslední Ústavní stížnost. Sice nevím, proč, ale když už jsem to napsal, tak třeba si to někdo přečte aspoň tady, když na Ústavním soudu losují, co budou číst a co odmítnou jako zjevně neopodstatněné.
Myslím, že i debil, když si to přečte, uzná, že něco není v pořádku - ale zdá se, že v justici buď nejsou debilové (a analogicky ani lidé s lepší mentální diagnózou), a nebo jsou slepí.
- - -
Zde je k nahlédnutí popis, jak soudy rozhodují - a je to prý v pořádku, "zjistil" pan Vojen Guttler z Ústavního soudu svým Usnesením IÚS 1916/10.
Nad tím opravdu nezbývá než zakroutil hlavou. Teď ale komu...
Přidám sem ještě psaní, kterým jsem se (zbytečně) obrátil na prezidentskou kancelář. Dostal jsem doporučení, abych se obrátil na štrasburský soudní dvůr - a vzal si dobrého právníka.
