Petr Scheuer

„Každej trenér má svý oblíbence a pak ty, který z nějakýho důvodu nemá rád; s tím nic nenaděláš.“

Možná to je pravda, možná není, ale jsou to slova jednoho z trenérů.

Film podle tohoto scénáře měl původně být jakýmsi steskem nad poměry v hokejových (a obecně sportovních) klubech. Jenže stesky nikoho nezajímají, a navíc, svět není ideální, a navíc podruhé, ideální svět by vytvářel zdechliny neschopné přežít jinde než v ideálních podmínkách.
Posléze tedy má film nabídnout veselejší pohled do zákulisí, kde všechny těžkosti, problémy a nespravedlnosti jsou jen drobnými štípanci, které silného povzbudí a slabému sice nepomohou, ale ani neublíží.

Příběh je o chlapci, který začal s hokejem pozdě – a tak, přestože byl a mohl být dobrý, stále zůstával stranou, z důvodů, které byly jak v něm samotném, tak i v jeho okolí.

To je ovšem jen pozadí příběhu, krátká ohlédnutí do minulosti.

Skutečný děj probíhá v jeho rané dospělosti, kdy má už sám syna o maličko mladšího, než býval ve svých začátcích, a jeden z bývalých spoluhráčů, se kterým se náhodně setká, jej pozve, aby si přišel znovu zahrát hokej.

Tenhle spoluhráč býval jedním z nejprotivnějších, ale v první části se chová přívětivě, ale jen dokud se hrdinovi nezačne dařit; to se pak pět promění v neřáda – aby v závěru prohrál – a nebyl odkopnut.

Hrdina tedy pozvání přijal a zúčastní se hokejového zápasu, kde bude divákovu racionální pozornost držet vývoj na současném ledě, jeho emoce pak má ovládnout spojení s minulostí, pohledy na to, jak se malí kluci v dospělosti v něčem změnili a v něčem zůstali stejní, a také, jak jsou někdejší strašlivé boje a spory a trápení z odstupu a nadhledu malicherné a nevýznamné. A možná především to, jak se dospělí chlapi na ledě znovu stávají malými kluky a jak si to užívají, když mohou něco dělat naplno, (chlapsky) tvrdě a upřímně.

Postav je něco přes dvacet a jsou to většinou chlapi, co se scházejí, aby si zahráli hokej, aby se vybouřili. Další jsou pak dva ledaři, syn hlavního hrdiny, jeho manželka a epizodní postavy dvou policistů, dvou úřednic. A dvě scény jsou vlastně ještě ve větší kanceláři hokejového svazu, kde je osob možná víc než v celém filmu, ale jen na pár chvil.

Téměř celý děj, s výjimkou krátkého úvodu, se odehrává na zimním stadionu a v jeho bezprostředním okolí, při tréninkovém zápase těch chlapů, mezi kterými je hlavní hrdina poprvé, a zároveň je po dlouhé době poprvé i na ledě, což je dobře poznat. Postupně se ale zlepšuje – a především zapáleně bojuje, což vývoj zápasu výrazně ovlivní.

Předpokládanými diváky jsou kluci fyzicky a/nebo mentálně mladí; takoví, kterým vyhovuje, respektive chybí prostředí plné adrenalinu a bojovnosti; takoví, co úplně nechápou svět, ve kterém je zakázáno dělat si ze sebe navzájem legraci, třeba i krutou, kde je trestána upřímnost a kde schopní nesmí svou sílu předvádět, aby slabým nezpůsobili trauma.

A protože takové diváky zajímá akce a zábava, musí být všechny hluboké psychologické sondy servírovány na mělké a svižné podívané, čemuž by měly pomoci jednak přeskoky mezi dětskou minulostí a dospělou současností, ale také prostředí, mohutné postavy hokejistů a jejich souboje, které musí být podány komicky, protože na drama a traumata není nikdo zvědavý; ve věku cílového diváka už vůbec ne.

Mým cílem však bylo film necílit pouze na publikum, jež zobrazované samo prožívá, ale oslovit a zaujmout i lidi, kterým to, co vidí, je naprosto cizí a vzdálené, možná dokonce nepříjemné – ale přesto/proto zajímavé, nebo alespoň schopné udržet pozornost.