Dlouhý, Široký a Bystrozraký (scénář)
Pohádkový příběh o tom, jak s pomocí nadpřirozených sil dosáhl princ svého cíle. Bez prince, překlopený do současných reálií i mentálií, neboli myšlenkových schémat, a oproti původnímu příběhu rozšířený o několik postav a dějů, samozřejmě.
Princ je Pinc a jde o mladého, asi dvacetiletého kluka, žijícího se svou babičkou, která mu řekne, že by si měl někoho najít, a jeho dva kamarádi mu v tom pomohou, ovšem svým způsobem, který je mimo jeho zájmy. On si najde svou Krásku a oni jakési dvě holky.
Pinc je totiž vysloveně kladná postava – a všechny ostatní postavy jsou prolezlé chybami, jaké divák zná ze svého okolí. Další kladnou postavou je babička, ta se ale projeví jen minimálně, a potom Kráska, která ale bude velkou část děje „prokletá“.
Tyhle dvě, respektive tři postavy, budou vedle ostatních provokativně jiné. Především svým chováním, ale také tím, co je zajímá a jak k tomu přistupují. Nejsou bezvadné ani dokonalé, ale „vyznávají dobro“, dalo by se říct – a mělo by to být z jejich chování poznat. Zatímco ostatní postavy vyznávají sebe a své zájmy, což je nutí jednat proti svým zájmům, paradoxně, ale nikoli neuvěřitelně.
Hlavní, úmyslně zápornou postavou je Darebák, sídlící na Černém vrchu (hoře), který i v létě svírá sníh a mráz. Ten drží Krásku v zajetí, protože je jiná a chce ji takovou mít jen pro sebe, to za prvé, ale také nechce, aby se další začaly chovat jako ona. Tedy normálně, přirozeně, řekl by možná nějaký zpozdilý příznivec časů, které se už nikdy nevrátí.
S pomocí Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého se Pincovi podaří ji zachránit, tedy uhlídat, respektive pokaždé vrátit zpátky. Jenže Darebák má jednak široké kontakty, což je v textu jen naznačeno – a nabízí se možnost tím zkomplikovat znovushledání Pince s Kráskou, poté, co je osud dole rozdělí, ovšem zatím se domnívám, že by to přineslo nadbytečnou komplikaci, kterou by malý divák nestrávil. Nicméně ta možnost zůstává.
Základní poslání, nebo poselství filmu je v tom, že se lidé stali studenými a k sobě ne-přátelskými, odměřenými a sobeckými. Hlavní, nebo první místo, kde se má ten pocit projevit, je v budově lanovky, kde jsou „normální lidé“, kteří se ale chovají, jak bylo popsáno; jsou tam každý sám za sebe, nevšímají si jeden druhého, jsou jako poházené kameny, ne jako skála.
Naproti tomu Kráska s Pincem jsou jiní. Mají být jiní. Musí být jiní!
V závěru jsem jak se pak pokusil naznačit, že zlo nesídlí jen v jedné postavě, ale má mnoho hlav a umí dobře svádět – a že bychom na pohádkové postavy už neměli spoléhat :-)
1Počítám, že by se na financování filmu mohla významně podílet společnost provozující tamní sjezdovky, protože je jednak finančně silná, jakkoli poslední roky lyžování nepřály, za druhé by měla mít zájem na zviditelnění a zatraktivnění toho prostoru, a za třetí bych měl mít snadnější přístup k jejímu majiteli, se kterým jsem kdysi studoval; moje jméno by ho asi nezlomilo, ve spojení s filmem k realizaci by ale, myslím, výrazně usnadnilo jednání a domlouvání podmínek
